CESTOU NA REIKI 2...

30. listopadu 2009 v 13:05 | kukačka
... pár metrů před námi se rozhodl spáchat harakiri holub. Čelně narazil do drátěného plotu a otřesen se zřítil k zemi. Teprve když jsem ho vzala do rukou, všimla jsem si, že má hlubokou ránu na zádech mezi křídly a že nálet do plotu byl zřejmě už jen důsledkem jeho předchozí kolize s kolemjedoucím autobusem.
Chvilku se v mých dlaních zmítal, ale když pochopil, že to s ním myslím dobře, zklidnil se. Zřejmě ucítil, že má prostřednictvím Reiki šanci na záchranu. Přestal zrychleně dýchat a ležel klidně v mých rukou. Byl to hodně zvláštní pocit - směs intenzivní potřeby pomoct mu, bezmezné (a nevím odkud pramenící) lásky k té živoucí bytosti a zoufalé bezmocnosti... Tolik jsem v tu chvíli chtěla umět čarovat a zacelit mu jedním tahem ošklivou rudě tepající ránu mezi křídly a nechat ho letět...
(Zvláštní je, že jsem zrovna šla z oběda, kdy jsem si bez mrknutí oka dala vepřový steak...)
Cítila jsem, jak mi energie Reiki rozpaluje dlaně a proudí do malého zraněného tělíčka. Trvalo to jen pár minut, pak teplo ustalo a já pochopila, že víc už udělat nemůžu. Houloubka jsme uložili ke stromu, dali mu misku s vodou (skleněný svícínek na čajovou svíčku, který jsem měla připravený na večerní intimní chvilku..) a přikryli mu tělíčko staniolem z čokolády. Vypadal trochu nešťastně, zase se mu zrychlil dech - patrně se u mě cítil o něco líp.
Když jsme pak šli stejnou cestou večer, už tam nebyl. Jen o kus dál ležel kus staniolu...
Kdo ví, jak dopadl.

Udělala jsem všechno špatně? Asi určitě (to je přece dokonalá hláška). Ale co jsem měla udělat? Jak by vypadalo ideální řešení?
Zůstat s ním až do jeho konce? Ale co když skutečně měl šanci na přežití? Měla jsem ho odnést na veterinu (byla sobota po poledni a k tomu mimo Prahu)? Vysmáli by se mi? A ještě bych kvůli tomu prošvihla kurs, na který čekám půl roku? Co je pro mě důležitější? Kam až jsem ochotná ve svém altruismu zajít?
Evidentně jen tak daleko, kde ještě nenaráží na potenciální konflikt..
Vychází mi z toho, že jsem pěkný sobec, n´est-ce pas?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kateřina bryanová | 30. listopadu 2009 v 13:10 | Reagovat

OPRAVA VÝPADKU:
Měla jsem ho (byla sobota po poledni a k tomu mimo Prahu)odnést na veterinu?

2 jiribryan | 10. prosince 2009 v 12:22 | Reagovat

Šikula statečný ten chlapec, ale tak trochu koledníček. Vozit svou přítelkyni bez přilby na motorce...

3 jiribryan | 10. prosince 2009 v 13:25 | Reagovat

...a ještě by mne zajímalo, proč ta fránina? Ale to si třeba povíme doma.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.